Nepřítel čas
V noci jsem měla zvláštní sen
z těch, které rána mění.
Řekla jsem: "Pane, unes mě
někam, kde nikdo není".
Pak na perutích svobody
a na křídlech mých vlasů
jsme zastavili pochody
všepozemského času
a prožili jsme krásné dny,
možná i celá léta,
kdy vášní svou jsme plnili
kouty tohoto světa.
Pak zapraskalo v hodinách...
proč podléhá vše času?
Za chvilku, je v pár vteřinách
já ztrácím tuhle krásu.
A naše stopy mizely
ze břehů v bílé pěně,
tys naposled mě políbil
a vrátil se k své ženě.