Mazlíček Nelinka 1/2
7. 8. 2007
Před třemi lety jsem byla s fenkou Luckou u Moravy. Jenom jsme tak pomalu bloumali kolem řeky. O běhání nemohla být řeč. Jsme přece obě důstojné dámy v letech.
Tak si tak spokojeně popocházíme, když jsem uviděla kluka, nebo vlastně mladého muže, že na břehu vyndává něco iigelitky. Jsem nejenom důstojná, ale také zvědavá a tak jsem šli blíž.
Vytáhl žluté, pištící klubíčko a bylo vidět, že se chystá udělat něco, co vlastně ani sám nechce. Mezitím, co se rozmýšlel, jsme k němu dorazili. Pustil to "něco". Bylo to žluté štěňátko. Malinkaté.
Lucka ho hned začala olizovat. A my se začali bavit. Mladík měl za úkol štěně utopit. Poslala ho maminka. Bránil se, nechtělo se mu, ale nakonec musel poslechnout. A teď stál na břehu řeky a nevěděl,co má dělat.
Otočila jsem se na Lucku. Pořád byla u štěněte, ale teď už ležela stočená do klubíčka a štěňátko v tom klubíčku odpočívalo. Přesně takhle zahřívala kdysi svoje štěňátka. Asi si vzpomněla na dobu, kdy byla sama máma. Jednoduše, ona si to štěně adoptovala.
Koukali jsme na ně a z kluka vypadlo.
"Paní, nechcete si to štěně vzít? Já ho nedokážu utopit, připadám si jako vrah. Moc by jste mi tím pomohla a nakonec... koukejte. Váš pes už si ho stejně přivlastnil."
V hlavě jsem měla docela zmatek. Štěňátka mi bylo líto, viděla jsem na Lucce, jak je spokojená, ale přece jenom. Dva psy v paneláku? Nakonec jsem ale řekla:
"Dobře, já si ho vezmu."
Zjistila jsem, že šťěňátko má teprve čtyři týdny.
Celou cestu domů jsem si připravovala argumenty pro rodinu. Štěňátko je malé a nemá moc šancí bez mámy přežít. Lucka bude spokojená a u štěněte "omládne". Uchránila jsem mladíka psychického šoku.
Tak jsem dorazila domů. Kromě mladšího syna nebyl nadšen nikdo. K mým argumentům byli hluší. Manžel prohlásil, že jsem se zbláznila a starší syn, že budu zavřená doma, nebo budeme mít z bytu zoo. Nicméně...nikdo ho nevyhodil.
Udělala jsem mu v krabici pelíšek, koukala na to mrně a říkala jsem si: stejně asi nepřežiješ.Lucka stála vedle mě, dívala se na mě těma svýma velkýma, moudrýma očima a jako by říkala... neboj já ti s ním pomůžu. A opravdu, svůj slib dodržela:-)
Tak si tak spokojeně popocházíme, když jsem uviděla kluka, nebo vlastně mladého muže, že na břehu vyndává něco iigelitky. Jsem nejenom důstojná, ale také zvědavá a tak jsem šli blíž.
Vytáhl žluté, pištící klubíčko a bylo vidět, že se chystá udělat něco, co vlastně ani sám nechce. Mezitím, co se rozmýšlel, jsme k němu dorazili. Pustil to "něco". Bylo to žluté štěňátko. Malinkaté.
Lucka ho hned začala olizovat. A my se začali bavit. Mladík měl za úkol štěně utopit. Poslala ho maminka. Bránil se, nechtělo se mu, ale nakonec musel poslechnout. A teď stál na břehu řeky a nevěděl,co má dělat.
Otočila jsem se na Lucku. Pořád byla u štěněte, ale teď už ležela stočená do klubíčka a štěňátko v tom klubíčku odpočívalo. Přesně takhle zahřívala kdysi svoje štěňátka. Asi si vzpomněla na dobu, kdy byla sama máma. Jednoduše, ona si to štěně adoptovala.
Koukali jsme na ně a z kluka vypadlo.
"Paní, nechcete si to štěně vzít? Já ho nedokážu utopit, připadám si jako vrah. Moc by jste mi tím pomohla a nakonec... koukejte. Váš pes už si ho stejně přivlastnil."
V hlavě jsem měla docela zmatek. Štěňátka mi bylo líto, viděla jsem na Lucce, jak je spokojená, ale přece jenom. Dva psy v paneláku? Nakonec jsem ale řekla:
"Dobře, já si ho vezmu."
Zjistila jsem, že šťěňátko má teprve čtyři týdny.
Celou cestu domů jsem si připravovala argumenty pro rodinu. Štěňátko je malé a nemá moc šancí bez mámy přežít. Lucka bude spokojená a u štěněte "omládne". Uchránila jsem mladíka psychického šoku.
Tak jsem dorazila domů. Kromě mladšího syna nebyl nadšen nikdo. K mým argumentům byli hluší. Manžel prohlásil, že jsem se zbláznila a starší syn, že budu zavřená doma, nebo budeme mít z bytu zoo. Nicméně...nikdo ho nevyhodil.
Udělala jsem mu v krabici pelíšek, koukala na to mrně a říkala jsem si: stejně asi nepřežiješ.Lucka stála vedle mě, dívala se na mě těma svýma velkýma, moudrýma očima a jako by říkala... neboj já ti s ním pomůžu. A opravdu, svůj slib dodržela:-)