Jatka - pochod smrti
17. 3. 2008
Vše se stalo 23.března...
Byla jsem na závodech.
Přesněji řečeno na Kentucky Derby.
Běžela jsem velmi rychle, chtěla jsem vyhrát pro svojí paní. Najednou mě začala bolet noha, ale já jsem si toho nevšímala. Předbíhala jsem jednoho koně za druhým, až jsem vběhla do cíle jako první.
Paní křičela radostí.
Pravda, nebylo to poprvé co jsem vyhrála, ale je to vždycky sláva když vyhraju.
Paní mě spokojeně poplácala po zádech a já spokojeně zaržála.
Pak jsme se už chystali domů, když v tom za námi přikvačili novináři a snažili se udělat interwium, moje paní je ale odbyla a šly jsme pryč.
Znovu nás novináři dostihly a tentokrát tam byly i diváci. Stála za mnou nějaká holčička s balónkem, já jsem jí neviděla, a on vám ten balón praskl.
Lekla jsem se a spadla jsem na kovové dveře u mého přívěsu.
Paní se vyděsila a okamžitě zavolala veterináře.
Veterinář přijel celkem rychle, podíval se na mě a prohlásil:
,,Bohužel, už nebude moci závodit."
Paní se na mě podívala najednou hrozněchladně a řekla, atˇ mě pošlou na jatka.
Bylo mi hrozně.
Měla jsem svojí paní ráda a ona...ona mě ne...
Odvezli mě na jatka.
Stála jsem v řadě za ostatními koňmi a krávami a čekala - byl to můj poslední den.
Když na mě došla řada, šáhla na mě jakási těžká a silná ruka. Uvázala mi něco kolem krku a nohou a já jsem se vůbec nebránila.
Paní mě už nemá ráda. Proč bych měla žít?
Najednou tam bylo více rukou. Zvedly mě a zavěsily. Dál už jsem nic necítila, neviděla ...ani neslyšela. Moje poslední myšlenka byla...Lidé neumí mít rádi.
Byl konec....
Byla jsem na závodech.
Přesněji řečeno na Kentucky Derby.
Běžela jsem velmi rychle, chtěla jsem vyhrát pro svojí paní. Najednou mě začala bolet noha, ale já jsem si toho nevšímala. Předbíhala jsem jednoho koně za druhým, až jsem vběhla do cíle jako první.
Paní křičela radostí.
Pravda, nebylo to poprvé co jsem vyhrála, ale je to vždycky sláva když vyhraju.
Paní mě spokojeně poplácala po zádech a já spokojeně zaržála.
Pak jsme se už chystali domů, když v tom za námi přikvačili novináři a snažili se udělat interwium, moje paní je ale odbyla a šly jsme pryč.
Znovu nás novináři dostihly a tentokrát tam byly i diváci. Stála za mnou nějaká holčička s balónkem, já jsem jí neviděla, a on vám ten balón praskl.
Lekla jsem se a spadla jsem na kovové dveře u mého přívěsu.
Paní se vyděsila a okamžitě zavolala veterináře.
Veterinář přijel celkem rychle, podíval se na mě a prohlásil:
,,Bohužel, už nebude moci závodit."
Paní se na mě podívala najednou hrozněchladně a řekla, atˇ mě pošlou na jatka.
Bylo mi hrozně.
Měla jsem svojí paní ráda a ona...ona mě ne...
Odvezli mě na jatka.
Stála jsem v řadě za ostatními koňmi a krávami a čekala - byl to můj poslední den.
Když na mě došla řada, šáhla na mě jakási těžká a silná ruka. Uvázala mi něco kolem krku a nohou a já jsem se vůbec nebránila.
Paní mě už nemá ráda. Proč bych měla žít?
Najednou tam bylo více rukou. Zvedly mě a zavěsily. Dál už jsem nic necítila, neviděla ...ani neslyšela. Moje poslední myšlenka byla...Lidé neumí mít rádi.
Byl konec....
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář