Dvacetišestiletý dědeček
9. 10. 2007
Četla jsem jeden příběh.
Prý je skutečný a prožil ho kluk jménem Petr.
Nevím, jestli je to pravda, ale nakonec, proč ne.
Přišla pro mne krásná blondýna. Dlouhé nohy, dlouhé vlasy. Rozuměli jsme si. Dovolila mi, abych jí potom doprovodil domů.
Když Monika odešla na toaletu, šel jsem počkat k baru.
Sedl jsem si vedle nějaké ženy. Bylo jí už jistě přes čtyřicet a já si v duchu říkal: Co tu děláš, babčo?
Chvíli jsem jí pozoroval a nevycházel z úžasu jak nenuceně se baví s klukama a jak je taktně odmítá. Nechápal jsem, co na ní kluci vidí. Vždyť je tak stará.
Monika stále nešla a já se začal s tou paní bavit.
Měla krásné oči, úsměv a něco tajemného v sobě. Měla tam dceru a přišla se podívat, jak jde cvrkot. Byla pět let rozvedená.
Pak jsem se rozloučil a odcházel s Monikou domů. Já se na Moniku těšil a když mi nabídla, jestli nechci jít k ní, byl jsem štěstím bez sebe.
Začala mne líbat a hladit. Já zavřel oči a najednou jsem viděl tvář té ženy, její oči, ústa - a už to byla ona a ne Monika, s kým jsem ležel.
Zalekl jsem se sám sebe. Byl jsem vzrušený, ale jinak, než bych měl být. Dvacetiletou holku vedle sebe a já myslel na zralou ženu. Vždyť mohla být moje máma! Monice jsem se omluvil a odešel jsem domů.
Celý týden jsem se těšil na diskotéku a doufal, že jí tam uvidím. Srdce mi poskočilo, když jsem jí spatřil.
Začali jsme si povídat a já zapomněl na holky, na tanec i na kamarády.Ta žena mi učarovala.
Já se zamiloval.
Říká se, že zralé ženy vědí, co chtějí a mne ty myšlenky začaly vzrušovat.Taková zkušenost pro panice není k zahození.
Chtěl jsem jí doprovodit domů, ona se jen usmála a řekla: Jestli chceš, maličkej, tak tě odvezu.
Já jsem možná byl maličkej, ale moje mužství ne.
Všimla si toho.
Poděkoval jsem jí za odvoz a políbil na tvář. Jen se usmála a pohladila mě.
Tak jsme se scházeli tři měsíce.
Představila mi svojí dvacetiletou dceru. Byla hezká, ale na mámu nestačila.
Pak se to konečně stalo.
Dovolila mi, abych se jí dotýkal, líbal jí a ona při tom plakala. Byla jemná, milá, vášnivá a já prožil krásnou noc, při které jsem ztratil panictví.
Dlouho mi zněla její slova na rozloučenou.... Bylo to krásné, ale šílené. Měla jsem mít rozum. Najdi si děvče, a na to, co jsi dnes prožil zapomeň. Patří ti mládí...
Jak ale zapomenout?
Neviděl jsem jí půl roku. Vyhýbala se mi.
Vyspal jsem se s několika holkama, ale nebylo to ono.
Doma jsem řekl, že mám rád ženu o dvaadvacet let starší a že si jí vezmu.
Byl z toho poprask a naši mě vyhodili z domu.
Já se nastěhoval k Martě (Tak se moje milovaná jmenuje).
Žijeme spolu sedm let.
Ničeho nelituji, ani toho, že spolu nemáme vlastní děti.
Její ( naše ) vnoučata nám to vynahrazují.
V šestadvaceti letech jsem dědeček a vůbec mi to nevadí.
Mám krásný domov.
Moje Marta je skvělá milenka, kamarádka, kuchařka...zkrátka žena s velkým Ž.
Jen jeden mrak nad námi visí.
Nechce se za mě provdat. Říká, že mi nechává volnost kdykoli odejít.
Já ale nechci. To co mi dává stojí za to.
Věřte nebo ne, já na ní žárlím a bedlivě hlídám kamarády, když přijdou na návštěvu.
Co záleží na věku, rozhoduje láska, cit, tolerance a jistota ve vztahu.
zdroj: Šeredka
Prý je skutečný a prožil ho kluk jménem Petr.
Nevím, jestli je to pravda, ale nakonec, proč ne.
Petr 26 let:
S kamarády jsme šli oslavit mé osmnácté narozeniny na diskotéku. Mé sexuální zkušenosti byly tehdy na nule. Tancovalo se, pilo a já si dal za úkol ulovit nějakou holku.Přišla pro mne krásná blondýna. Dlouhé nohy, dlouhé vlasy. Rozuměli jsme si. Dovolila mi, abych jí potom doprovodil domů.
Když Monika odešla na toaletu, šel jsem počkat k baru.
Sedl jsem si vedle nějaké ženy. Bylo jí už jistě přes čtyřicet a já si v duchu říkal: Co tu děláš, babčo?
Chvíli jsem jí pozoroval a nevycházel z úžasu jak nenuceně se baví s klukama a jak je taktně odmítá. Nechápal jsem, co na ní kluci vidí. Vždyť je tak stará.
Monika stále nešla a já se začal s tou paní bavit.
Měla krásné oči, úsměv a něco tajemného v sobě. Měla tam dceru a přišla se podívat, jak jde cvrkot. Byla pět let rozvedená.
Pak jsem se rozloučil a odcházel s Monikou domů. Já se na Moniku těšil a když mi nabídla, jestli nechci jít k ní, byl jsem štěstím bez sebe.
Začala mne líbat a hladit. Já zavřel oči a najednou jsem viděl tvář té ženy, její oči, ústa - a už to byla ona a ne Monika, s kým jsem ležel.
Zalekl jsem se sám sebe. Byl jsem vzrušený, ale jinak, než bych měl být. Dvacetiletou holku vedle sebe a já myslel na zralou ženu. Vždyť mohla být moje máma! Monice jsem se omluvil a odešel jsem domů.
Celý týden jsem se těšil na diskotéku a doufal, že jí tam uvidím. Srdce mi poskočilo, když jsem jí spatřil.
Začali jsme si povídat a já zapomněl na holky, na tanec i na kamarády.Ta žena mi učarovala.
Já se zamiloval.
Říká se, že zralé ženy vědí, co chtějí a mne ty myšlenky začaly vzrušovat.Taková zkušenost pro panice není k zahození.
Chtěl jsem jí doprovodit domů, ona se jen usmála a řekla: Jestli chceš, maličkej, tak tě odvezu.
Já jsem možná byl maličkej, ale moje mužství ne.
Všimla si toho.
Poděkoval jsem jí za odvoz a políbil na tvář. Jen se usmála a pohladila mě.
Tak jsme se scházeli tři měsíce.
Představila mi svojí dvacetiletou dceru. Byla hezká, ale na mámu nestačila.
Pak se to konečně stalo.
Dovolila mi, abych se jí dotýkal, líbal jí a ona při tom plakala. Byla jemná, milá, vášnivá a já prožil krásnou noc, při které jsem ztratil panictví.
Dlouho mi zněla její slova na rozloučenou.... Bylo to krásné, ale šílené. Měla jsem mít rozum. Najdi si děvče, a na to, co jsi dnes prožil zapomeň. Patří ti mládí...
Jak ale zapomenout?
Neviděl jsem jí půl roku. Vyhýbala se mi.
Vyspal jsem se s několika holkama, ale nebylo to ono.
Doma jsem řekl, že mám rád ženu o dvaadvacet let starší a že si jí vezmu.
Byl z toho poprask a naši mě vyhodili z domu.
Já se nastěhoval k Martě (Tak se moje milovaná jmenuje).
Žijeme spolu sedm let.
Ničeho nelituji, ani toho, že spolu nemáme vlastní děti.
Její ( naše ) vnoučata nám to vynahrazují.
V šestadvaceti letech jsem dědeček a vůbec mi to nevadí.
Mám krásný domov.
Moje Marta je skvělá milenka, kamarádka, kuchařka...zkrátka žena s velkým Ž.
Jen jeden mrak nad námi visí.
Nechce se za mě provdat. Říká, že mi nechává volnost kdykoli odejít.
Já ale nechci. To co mi dává stojí za to.
Věřte nebo ne, já na ní žárlím a bedlivě hlídám kamarády, když přijdou na návštěvu.
Co záleží na věku, rozhoduje láska, cit, tolerance a jistota ve vztahu.
zdroj: Šeredka
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář