Den blbec
8. 9. 2007
Den začal docela blbě.
Zaspali jsme.
Do práce jezdíme společně se synem, takže jsme o sebe zakopávali na záchodě, v kuchyni i v koupelně. Samozřejmě jsme se pohádali.
Už v autě telefon."Tak tu stojím u firmy a je zavřeno. Kde jste?"
Zákazník.
Přece mu neřeknu, že jsme zaspali.
"Promiňte," vymlouvám se. "Zašprtli jsme se v zácpě. Za pár minut jsme tam." Ještě že je to člověk, kterého znám už léta.
Dorazili jsme a uklidněný zákazník se zbožím odjel.
Tak teď si dám kávu, myslím si. Omyl. Konvice jenom prskla a vyhodila pojistky. Tak o kávě si můžu nechat jenom zdát.
Posílám kluka pro novou konvici a snažím se nahodit počítač.
Nechce se mu, stávkuje. Po pár minutách mého šťavnatého nadávání se umoudří a začne pracovat.
Telefon za telefonem a hromada dotazů. Přitom žádný, z kterého by koukal alespoň nějaký slušný kšeft.
Otevřou se dveře a následuje rozhovor:
"Paní XX?"
"Ano, u telefonu.
Jeho úsměv.
"Jejda promiňte,"omlouvám se a podávám mu ruku. "Jsem už z těch telefonů dneska zblblá.Posaďte se, co si přejete?"
Posadí se. "Moment, jste na mne příliš rychlá. Nemám to ještě venku," loví v kufříku.
"A to je chyba, máte to mít venku, než sem vlezete," perlím.
"Příště si dám pozor, a vytáhnu to hned," odpoví mi zákazník.
Zarazíme se,až teď nám došlo, co jsme to řekli a začínáme se smát.
Nálada je hned lepší.Vyřídíme papíry a zákazník jde do skladu.
A další zajímavý rozhovor.
"Já to tam nedostanu," hekání." Je to moc úzké."
"Nebojte, nějak to tam fouknem."
"Ne, to nepůjde," opět hekání.
Tak, tak to děláte dobře. Roztáhněte to a já to tam strčím."
Chvilka ticha.
"Uf, já vám to říkal...vidíte, je to tam, ještě to trochu víc přistrčím."
Začínám se zase smát. Ještě, že vím, co se tam děje.
Do kanceláře se přiřítí syn.
"Už jsem myslel, že to nenaložíme. Ale dostali jsme to tam. Jsem zkrátka borec," zarazí se. "Čemu se směješ?" "Ale nic, jenom mne tak něco napadlo," odpovídám.
Přece mi nebudu vysvětlovat, co mi při jejich rozhovoru běželo hlavou. Ještě by si myslel, že má hroznou maminu.
Ale v duchu si pomyslím. Ta čeština je stejně krásná řeč.
A nálada... ta už je mnohem, mnohem lepší.
Zaspali jsme.
Do práce jezdíme společně se synem, takže jsme o sebe zakopávali na záchodě, v kuchyni i v koupelně. Samozřejmě jsme se pohádali.
Už v autě telefon."Tak tu stojím u firmy a je zavřeno. Kde jste?"
Zákazník.
Přece mu neřeknu, že jsme zaspali.
"Promiňte," vymlouvám se. "Zašprtli jsme se v zácpě. Za pár minut jsme tam." Ještě že je to člověk, kterého znám už léta.
Dorazili jsme a uklidněný zákazník se zbožím odjel.
Tak teď si dám kávu, myslím si. Omyl. Konvice jenom prskla a vyhodila pojistky. Tak o kávě si můžu nechat jenom zdát.
Posílám kluka pro novou konvici a snažím se nahodit počítač.
Nechce se mu, stávkuje. Po pár minutách mého šťavnatého nadávání se umoudří a začne pracovat.
Telefon za telefonem a hromada dotazů. Přitom žádný, z kterého by koukal alespoň nějaký slušný kšeft.
Otevřou se dveře a následuje rozhovor:
"Paní XX?"
"Ano, u telefonu.
Jeho úsměv.
"Jejda promiňte,"omlouvám se a podávám mu ruku. "Jsem už z těch telefonů dneska zblblá.Posaďte se, co si přejete?"
Posadí se. "Moment, jste na mne příliš rychlá. Nemám to ještě venku," loví v kufříku.
"A to je chyba, máte to mít venku, než sem vlezete," perlím.
"Příště si dám pozor, a vytáhnu to hned," odpoví mi zákazník.
Zarazíme se,až teď nám došlo, co jsme to řekli a začínáme se smát.
Nálada je hned lepší.Vyřídíme papíry a zákazník jde do skladu.
A další zajímavý rozhovor.
"Já to tam nedostanu," hekání." Je to moc úzké."
"Nebojte, nějak to tam fouknem."
"Ne, to nepůjde," opět hekání.
Tak, tak to děláte dobře. Roztáhněte to a já to tam strčím."
Chvilka ticha.
"Uf, já vám to říkal...vidíte, je to tam, ještě to trochu víc přistrčím."
Začínám se zase smát. Ještě, že vím, co se tam děje.
Do kanceláře se přiřítí syn.
"Už jsem myslel, že to nenaložíme. Ale dostali jsme to tam. Jsem zkrátka borec," zarazí se. "Čemu se směješ?" "Ale nic, jenom mne tak něco napadlo," odpovídám.
Přece mi nebudu vysvětlovat, co mi při jejich rozhovoru běželo hlavou. Ještě by si myslel, že má hroznou maminu.
Ale v duchu si pomyslím. Ta čeština je stejně krásná řeč.
A nálada... ta už je mnohem, mnohem lepší.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář