Děda čiperka
28. 7. 2007
Máme dědu.
Na tomto faktu by nebylo nic divného. Dědu má kde kdo. Jenže náš děda je neuvěřitelný čiperka, což pro celou rodinu znamená, být pořád ve střehu.
Minulou sobotu slavil narozeniny.
Krásné...94 let.
Rozhodl se, (protože ho rodina nechápe), že si radost k narozeninám udělá sám. A tak pár dní před kýženým datem zastavilo před domem auto a dva mladíci vytlačili na dvůr zbrusu novou Babetu.
"Moment, to bude nějaký omyl,"ohrazoval se vnuk, který jediný byl s dědečkem doma.
" Žádný omyl, pane," ohrazovali se mladíci a mávali mu před nosem účtem. "Koupil jí u nás starší pán a hned jí i zaplatil."
Děda vykoukl. "To je v pořádku, mládenci," a hned se hrnul na dvůr. A pak už jen chodil a leštil svůj tmavomodrý zázrak. Asi vzpomínal na dobu, kdy jezdil na pořádné mašině.
Martin ( to je ten vnuk) jenom nevěřícně kroutil hlavou. "Co s tím chceš proboha dělat?"
"No přece jezdit, tady ...vidíš... má dvě kola a ta se otáčí. Sem sedneš a jedeš." Utahoval si z něj děda.
"Ty jsi se asi zbláznil. Hlavně že tu před pár dny byla sanitka, protože ti nebylo dobře a točila se ti hlava."
" No to sice byla, ale už jsem jako rybička," trval děda na svém. "A neboj, nebudu jezdit nikam daleko."
Nakonec se s Martinem domluvili, že Babetu zamknou do stodoly a dědovi bude sebrán klíček, aby nemohl odjet bez vědomí ostatních členů domácnosti.
Pak byl pár dní klid.
Až do doby, kdy nastal den D... den jeho narozenin.
Sešli jsme se všichni. Jelikož dědeček byl čiperka vždycky a zplodil hodně dětí, bylo nás kolem čtyřiceti. Nálada byla uvolněná, všichni se skvěle bavili až do okamžiku, kdy se na dvoře ozval neobvyklý zvuk. Zvuk nastartované Babety. Všichni jsme se hrnuli na dvůr a spatřili už jen zadní světla dědovo neuvěřitelné mašinky.
Namířil si to rovnou uličkou mezi zahrádkami. Cesta opravdu skvělá. Samý šutr a výmol.
Nezbývalo nic jiného, než aby se mladší kluci za ním rozběhli a my ostatní jsme ze dvorku sledovali kotouč prachu, který se pohyboval směrem do polí.. Najednou rozvířený prach zmizel a bylo ticho.
Netrvalo dlouho a objevila se skupina mužů, která tlačila kolečka. A na nich trůnil náš dědeček. Potlučený...ale šťastný. Průvod uzavírala Babeta, která už nevypadala jako nová.
Dědeček se nám zkrátka vyboural.
Rány jsme mu ošetřili, nebylo to nic vážného a uložili ho do postele.
Ale rozhodli jsme se že podáme inzerát. "Darujeme mírně pochroumanou Babetu za hlídání dědy....čiperky.
Na tomto faktu by nebylo nic divného. Dědu má kde kdo. Jenže náš děda je neuvěřitelný čiperka, což pro celou rodinu znamená, být pořád ve střehu.
Minulou sobotu slavil narozeniny.
Krásné...94 let.
Rozhodl se, (protože ho rodina nechápe), že si radost k narozeninám udělá sám. A tak pár dní před kýženým datem zastavilo před domem auto a dva mladíci vytlačili na dvůr zbrusu novou Babetu.
"Moment, to bude nějaký omyl,"ohrazoval se vnuk, který jediný byl s dědečkem doma.
" Žádný omyl, pane," ohrazovali se mladíci a mávali mu před nosem účtem. "Koupil jí u nás starší pán a hned jí i zaplatil."
Děda vykoukl. "To je v pořádku, mládenci," a hned se hrnul na dvůr. A pak už jen chodil a leštil svůj tmavomodrý zázrak. Asi vzpomínal na dobu, kdy jezdil na pořádné mašině.
Martin ( to je ten vnuk) jenom nevěřícně kroutil hlavou. "Co s tím chceš proboha dělat?"
"No přece jezdit, tady ...vidíš... má dvě kola a ta se otáčí. Sem sedneš a jedeš." Utahoval si z něj děda.
"Ty jsi se asi zbláznil. Hlavně že tu před pár dny byla sanitka, protože ti nebylo dobře a točila se ti hlava."
" No to sice byla, ale už jsem jako rybička," trval děda na svém. "A neboj, nebudu jezdit nikam daleko."
Nakonec se s Martinem domluvili, že Babetu zamknou do stodoly a dědovi bude sebrán klíček, aby nemohl odjet bez vědomí ostatních členů domácnosti.
Pak byl pár dní klid.
Až do doby, kdy nastal den D... den jeho narozenin.
Sešli jsme se všichni. Jelikož dědeček byl čiperka vždycky a zplodil hodně dětí, bylo nás kolem čtyřiceti. Nálada byla uvolněná, všichni se skvěle bavili až do okamžiku, kdy se na dvoře ozval neobvyklý zvuk. Zvuk nastartované Babety. Všichni jsme se hrnuli na dvůr a spatřili už jen zadní světla dědovo neuvěřitelné mašinky.
Namířil si to rovnou uličkou mezi zahrádkami. Cesta opravdu skvělá. Samý šutr a výmol.
Nezbývalo nic jiného, než aby se mladší kluci za ním rozběhli a my ostatní jsme ze dvorku sledovali kotouč prachu, který se pohyboval směrem do polí.. Najednou rozvířený prach zmizel a bylo ticho.
Netrvalo dlouho a objevila se skupina mužů, která tlačila kolečka. A na nich trůnil náš dědeček. Potlučený...ale šťastný. Průvod uzavírala Babeta, která už nevypadala jako nová.
Dědeček se nám zkrátka vyboural.
Rány jsme mu ošetřili, nebylo to nic vážného a uložili ho do postele.
Ale rozhodli jsme se že podáme inzerát. "Darujeme mírně pochroumanou Babetu za hlídání dědy....čiperky.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář