Bylo nebylo...
8. 2. 2008
Před dlouhou dobou existoval ostrov, na kterém žily všechny pocity
člověka...Dobrá nálada, Smutek, Vědění...a kromě ostatních různých pocitů i
Láska.
Jednoho dne se Pocity dozvěděly, že se ostrov potopí.
Každý si tedy připravil loď a odplouval z ostrova.
Jen Láska chtěla čekat do poslední chvíle.
Ještě, než se ostrov potopil, prosila Láska o pomoc.
Na luxusní lodi plulo kolem lásky Bohatství.
Zeptala se:„Bohatství, můžeš mne vzít s sebou?“
„Nemohu, mám na své lodi mnoho zlata a stříbra. Tady pro tebe není místo.“
Tak se Láska zeptala Pýchy, která projížděla kolem na své přenádherné lodi.
„Já tě Lásko nemohu vzít,“ odpověděla Pýcha.„Tady je všechno perfektní a to ty nejsi. Mohla by jsi poškodit mou loď.“
Láska se tedy zeptala Smutku, který jel kolem.
„Smutku, prosím, vezmi mne s sebou.“
„Lásko,“ řekl Smutek,„já jsem tak smutný, že musím zůstat sám.“
Také Dobrá nálada projela kolem lásky, ale byla tak spokojená, že ani neslyšela, že na ní Láska volá.
Najednou řekl nějaký hlas:„Pojď Lásko, já tě vezmu.“
Byl to stařec, co promluvil.
Láska byla tak vděčná a šťastná, že se zapomněla zeptat na starcovo jméno.
Když přijeli na pevninu, stařec odešel.
Láska si uvědomila, že mu hodně dluží a zeptala se Vědění.
„Vědění, můžeš mi říct, kdo mi pomohl?“
„To byl Čas,“odpovědělo Vědění.
„Čas? Proč mi pomohl Čas?“
„Protože jen Čas ví, jak důležitá je Láska v životě člověka.“
Jednoho dne se Pocity dozvěděly, že se ostrov potopí.
Každý si tedy připravil loď a odplouval z ostrova.
Jen Láska chtěla čekat do poslední chvíle.
Ještě, než se ostrov potopil, prosila Láska o pomoc.
Na luxusní lodi plulo kolem lásky Bohatství.
Zeptala se:„Bohatství, můžeš mne vzít s sebou?“
„Nemohu, mám na své lodi mnoho zlata a stříbra. Tady pro tebe není místo.“
Tak se Láska zeptala Pýchy, která projížděla kolem na své přenádherné lodi.
„Já tě Lásko nemohu vzít,“ odpověděla Pýcha.„Tady je všechno perfektní a to ty nejsi. Mohla by jsi poškodit mou loď.“
Láska se tedy zeptala Smutku, který jel kolem.
„Smutku, prosím, vezmi mne s sebou.“
„Lásko,“ řekl Smutek,„já jsem tak smutný, že musím zůstat sám.“
Také Dobrá nálada projela kolem lásky, ale byla tak spokojená, že ani neslyšela, že na ní Láska volá.
Najednou řekl nějaký hlas:„Pojď Lásko, já tě vezmu.“
Byl to stařec, co promluvil.
Láska byla tak vděčná a šťastná, že se zapomněla zeptat na starcovo jméno.
Když přijeli na pevninu, stařec odešel.
Láska si uvědomila, že mu hodně dluží a zeptala se Vědění.
„Vědění, můžeš mi říct, kdo mi pomohl?“
„To byl Čas,“odpovědělo Vědění.
„Čas? Proč mi pomohl Čas?“
„Protože jen Čas ví, jak důležitá je Láska v životě člověka.“
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář